Překlad článku: „Mastiha: The Unique Mastic Gum of Chios People Call ‘White Gold’“, 13.3.2021
Autor: Anna Wichmann, web: https://greekreporter.com
Masticha, často označovaná jako „Slza Chiu“ nebo „Bílé zlato Chiou“, je přírodní produkt získávaný pouze na tomto konkrétním řeckém ostrově. Tato lepkavá pryskyřice, která prosakuje z kůry stromů, byla od starověku sklízena nejen pro svou chuť, ale také pro svou terapeutickou hodnotu.
Ačkoli je mastichový strom, nazývaný také „lentišek“, původem z mnoha oblastí ve Středomoří, jeho kůra „pláče“ pouze na ostrově Chios, což z něj činí skutečně jedinečný a téměř zázračný produkt.
Masticha se používá jako příchuť v mnoha sladkostech a nápojích, nejvíce v Mastiha (Mastika), trávicím likéru z Chiosu. Mastichové „slzy“ nebo malé kousky ztvrdlé stromové pryskyřice lze také žvýkat jako žvýkačku, což je praxe dlouhá tisíce let.
Masticha se používá v kulturách v celém středomořském a arabském světě, zejména v řecké, kyperské, syrské a libanonské kuchyni. Šíření mastichy přes Středomoří a Blízký východ je možné díky obchodním cestám, které sahají až do byzantské éry.
Její vzácnost učinila mastichu velmi žádanou v celé průběhu věků. I dnes je masticha považována za drahocenné zboží a není k zahození. Evropská unie jej označila za výrobek „chráněného označení původu“, čímž potvrdila, že autentickou mastichu může pěstovat pouze Chios.
Masticha jako PDO
Ve skutečnosti jakýkoli pokus o pěstování pryskyřice mimo ostrov v průběhu let zcela selhal. Vědci se domnívají, že Chios jednoduše zajišťuje dokonalou kombinaci klimatických a půdních podmínek pro sběr aromatické mízy.
Během byzantského období byla masticha pro hospodářství tak zásadní, že vesnice na Chiosu byly silně zděné, aby chránily vzácné „bílé zlato“ ostrova.
Pěstování mastichy utváří každodenní život na ostrově Chios. Vesnice, kde se produkuje aromatická pryskyřice, se nazývají „Mastihohoria“. Na přípravě produktu podílejí všichni obyvatelé.
Masticha v UNESCO
Vše začíná na podzim, kdy je kůra stromu „poničena“ jehlicovitým nástrojem. Masticha pak prosakuje ze stromu jako slzy, když se kůra pokouší sama „uzdravit“. Tento proces pěstování mastichy je tak starodávnou tradicí, že ho UNESCO v roce 2014 zařadilo na seznam „nehmotného kulturního dědictví lidstva“.
Sklizeň
Když je pryskyřice suchá, posbírá se a odveze se zpět do vesnice k čištění. Čištění je ryze ženská práce: ženy ve skupinách čistí kapku po kapce, aby byly „slzy“ připraveny ke zpracování.
V reakci na pokles cen mastichy v 19. století bylo založeno družstvo zvané Chios Gum Mastic Growers Association. Sdružení zajišťuje, aby 200 rodin, které jsou závislé na produkci mastichy, nezůstalo bez podpory v případě obtížných období plodiny, požárů nebo jiných nepředvídatelných událostí, které by mohly zastavit nebo ohrozit pěstování pryskyřice.
Tento koncept spolupráce a péče o mastichové pracovníky je pro Chios zásadní a reprezentuje ostrovní tradici spolupráce a vzájemné podpory.
Bohatou historii Mastichy na ostrově oslavuje Mastichové muzeum, které se nachází v jižní oblasti, která je nejvíce spojena s výrobou pryskyřice. V muzeu jsou zachyceny všechny fáze sběru mastichy, od mastichových hájí až po konečnou fázi výroby.
Přestože je masticha nejpopulárnější ve Středomoří, nyní se dostala i do všech koutů světa, dokonce i do Jižní Koreje a Číny!