Masticha Chiu, slzy vzácné pryskyřice pocházející z Řecka

Překlad článku: „Masticha Chiu, slzy vzácné pryskyřice pocházející z Řecka“z webu: travel.gr. Autoři: Travel Team.

Unikátní rostlina, která se stále více prosazuje

Červenec, někde na jihu ostrova Chios. V tomto ročním období většina Řeků odjíždí nebo uvažuje o dovolené. To ale není případ Nikose K. Ani ostatních výrobců mastichy. V této době probíhá sklizeň, známá jako kentos, což je možná nejdůležitější proces při výrobě mastichy. „Vyžaduje zvláštní péči, a proto se výrobci většinou rozhodnou, že si ji budou dělat sami,“ vysvětluje.

Výrobci pečlivě opracovávají kmeny mastichových stromů malými železnými nástroji zvanými „kentitiria„. Z těchto zářezů pak vytékají kapky mastichové pryskyřice jako krystalické slzy, které připomínají film Dimose Avdeliotise „Strom, kterému ubližujeme“ (originální název: „Το Δέντρο που πληγώναμε“) odehrávající se právě na tomto místě. Dostat se do tohoto bodu však dalo hodně práce.

Pěstování

Po 15. srpnu začíná sklizeň mastichy, rovněž bez strojů. Provádí se ručně, pomocí košťat nebo speciálních nástrojů podobných špachtlím, kterým se říká „timitiria„.

Masticha se přenáší do dřevěných beden a skladuje se na chladných místech, dokud jsou teploty vysoké. Druhá sklizeň se provádí po polovině září. V této době probíhá také další proces zvaný „kentia“, tj. sběr suché mastichy z kmene stromu.

Sdružení pěstitelů mastichy na ostrově Chios již několik let nakupuje mechanická síta, která jednoznačně usnadňují proces. Ale i tak od podzimu do jara uvidíte ženy – mnoho žen – pracovat tradičním způsobem, a to tak, že mastichu „přebírají“, jak se zde říká. Mastichu proseje, omyje mýdlem a studenou vodou a pak ji nechá uschnout.

A poté, ať už bylo prosévání provedeno mechanicky, nebo ručně, začíná proces „vylepšování“. Ten se provádí pomocí nožů a jiných špičatých předmětů, aby se odstranil prach, kamínky nebo cokoli jiného, co by mohlo na mastiše ulpět. Je to jemná práce, kterou je třeba provést. Obvykle jedna žena pomáhá druhé dokončit vlastní výrobu, takže celý proces je rychlejší.

Proces výroby a zpracování mastichy se v průběhu času příliš nezměnil. Masticha nakonec končí ve Sdružení pěstitelů mastichy na Chiou, kde proběhne druhé „doladění“ a masticha se rozdělí do kategorií: hrubá, jemná nebo prášková.

UNESCO

Know-how tradičního pěstování a sklizně mastichy zařadilo UNESCO v roce 2014 na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.

Mastichové vesnice

Jsme v mastichových vesnicích na ostrově Chios. Zde žije a pracuje přibližně 4 600 výrobců, kteří díky tomuto jedinečnému produktu proslavili Chios po celém světě. Kolik lidí a kolik rodin se s výrobou nepřímo pojí se jen těžko určuje, ale určitě je to hned po lodní dopravě druhá nejdůležitější hospodářská činnost ostrova. Pokusy o pěstování mastichy se objevily i jinde, ale pouze zde, v této části Chiou, máme tento výsledek. Ročně se zde vyprodukuje asi 200 tun mastichy, 60 % produkce se vyváží, především do zemí Blízkého východu.

Pěstování začalo již ve starověku a bylo systematizováno v období, kdy byl Chios pod okupací Janovské republiky, v letech 1344 až 1566. V té době byly mastichové stromy spočítány a „znárodněny“ a na místech, která nebyla viditelná a snadno přístupná pirátům, bylo postaveno 24 osad, tzv. mastichových vesnic. Pro představu, jak důležitý byl v té době tento produkt, za krádež 10 kilogramů mastichové pryskyřice se trestalo uříznutím ucha. Pokud krádež přesáhla 200 liber, trestem byla smrt oběšením.

Masticha dnes

Dnes v pěstování a výrobě pokračuje Sdružení pěstitelů mastichy na ostrově Chios. Bylo založeno v roce 1938 a koordinuje 20 základních družstev mastichových vesnic. Jedná se o „povinné družstvo“, což znamená, že všichni pěstitelé jsou povinni dodávat veškerou svou produkci svazu a svaz je povinen ji přijímat a vykupovat. Toto řešení bylo zvoleno s cílem chránit výrobce, zejména drobné, před spekulativním tlakem, který na ně vyvíjejí obchodníci a zprostředkovatelé mastichového zboží.

Prostřednictvím Svazu mají výrobci zajištěn odbyt svých výrobků, a tím i stabilní příjem. Sdružení vykupuje mastichu za cenu mezi 68 a 91 EUR za kilogram v závislosti na kvalitě. Cena se na první pohled zdá velmi vysoká, člověk by si myslel, že s několika stromy lze zbohatnout. Je však třeba zmínit, že každý strom nevyprodukuje více než 150-200 gramů mastichy ročně.

Sdružení bylo kdysi založeno na ochranu malých výrobců, ale jeho růst a rozvoj nakonec zdaleka přesáhl rámec pouhé ochrany.

V roce 2020 dosáhla produkce 216 tun. „Poptávka však převyšuje nabídku. Do podnikání vstupují nebo chtějí vstoupit noví výrobci,“ vysvětluje pan Yiannis Kapetanos, sám výrobce a člen představenstva sdružení.

Studie

K úspěchu přispěla i vědecká publicita. V posledních letech vědecká komunita četnými studiemi upozornila na jeho příznivé a léčivé vlastnosti pro trávení, ústní hygienu a pokožku. „Věda potvrdila a zdokumentovala to, co již zaznamenala historie a lidská zkušenost, což je další faktor rozvoje pěstování mastichy,“ vysvětluje pan Kapetanos.

Z Athén do Mesta: ekoturistika

V roce 2006 Roula Boura a její manžel Vassilis pracovali ve velké aténské firmě na dobrých pozicích a s dobrým platem. Chtěli však ve svém životě něco změnit. A tak v roce 2006 učinili velké rozhodnutí a přijeli do města Mesta na ostrově Chios, odkud Vassilis pochází, a začali pracovat ve sféře mastichy. „Naše rozhodnutí nebylo motivováno finančně, chtěli jsme změnu,“ říká Roula. Nové začátky jsou vždycky těžké. „První den na poli – bylo to v červenc i- nám trvalo hodinu a půl, než jsme připravili jeden jediný strom,“ vypráví Roula. Ale není nic, co by se člověk nemohl naučit. A tak se během několika dní rychlost znásobila a dokonce dosáhli toho, že mohou v tomto jedinečném světě vést ostatní.

„Naším cílem bylo spojit výrobu s ekoturistikou, vytvořit něco zajímavého pro nás a zároveň upozornit na tento výjimečný produkt,“ vysvětluje Roula. Tak vznikla společnost Masticulture, která během letní sezony pořádá exkurze na pole mastichovníků. Tam mohou návštěvníci vidět celý proces výroby zblízka, dokonce se ho i zúčastnit. Návštěvníci se samozřejmě také dozvědí o historii regionu a výroby mastichy.

Exkurze je zakončena piknikem z místních produktů. „V době, kdy jsme začínali, se o ekoturistice na ostrově neuvažovalo, podobných pokusů bylo v Řecku velmi málo. Místní obyvatelé se však tvářili obzvlášť pozitivně,“ vysvětluje Roula pro Travel.gr. „Ohlas byl obzvlášť velký, protože se to shodovalo s obdobím, kdy stále více lidí projevovalo zájem o otázky životního prostředí a tradiční plodiny.“

Roula této volby nelitovala. „Stejně jako celý sektor pohostinství i nás zasáhla pandemie. Ale žít na místě, jako je Chios, vidět tento proces zblízka, být součástí této tradice, tohoto kousku nehmotného dědictví lidstva, je něco, co bych za nic nevyměnila.“

Co je to „strom, kterému ubližujeme“

Masticha neboli schinos (vědecky Pistacia Lentiscus var. Chia z čeledi Anacardaceae), je stálezelený keř. Jeho výška obvykle dosahuje 2 až 3 m, jeho růst je pomalý a může trvat až 50 let. Mastichový strom je hlavním prvkem vegetace středomořských vesnic, ale pouze v mastichových vesnicích se díky specifickým vlastnostem půdy a mikroklimatu spolu s tradičním pěstováním nakonec dosáhne tak působivého výsledku.

Chioská masticha je pryskyřice stromu Pistacia. Jedná se o přírodní aromatickou pryskyřici, která se vylučuje z kmene a velkých větví mastichového stromu.

Tvrdost pryskyřice závisí na teplotě ovzduší, době, po kterou je vystavena působení přírody, a na velikosti kusu.